Máme rodinného přítele..vážíme si jej, máme ho rádi.. Nikdy jsme nezjistili, jak se doopravdy jmenuje a tak mu říkáme "pan Osel". Je to formát! Nikdy si nestěžuje.
Pipi ho bezmezně miluje a tahá ho všude..do postele, k jídlu, po zemi, do vany..a pan Osel stále taktně mlčí. Pipi si s ním povídá ve dvě hodiny ráno, když nemůže spát..a pan Osel..pohodář..opět ani slůvko. Ale dle mého názoru se modlí (stejně jako já), ať ta holka už konečně usne!
K tomu všemu je to občas jediný člen našeho rodinného klanu, který tu malou pipi jistojistě vždycky uklidní.. zlatý to vynález, ten usínáček! Díky!
*S*
P.S. máme ještě pana Medvěda, ale ten není tak v kurzu..občas totiž zašustí, když je v nepřirozené pozici.. to pan Osel, to je mlčenlivý formát vždycky!
sobota 24. ledna 2015
středa 14. ledna 2015
Zlý sen..?
Včera v noci se u nás zjevil satan.. tma, zima, vítr za oknem a z ničeho nic pronikavý jekot, v krátkých intervalech, opakovaně..od půl jedné až do tří do rána. Říkám si.."cožeee..?"
Je sedm ráno.. šero, zima, stále vítr za oknem a z ničeho nic zase jekot..pronikavější, naštvanější..stojí mi chlupy na těle, děsím se. Říkám si.."co to jeee..?"
Ale když už tady ten satan je, postavím se mu čelem a s odhodláním, že to prostě dám, zvládnu to a večer se pochválím, jaká jsem echt matka, beru toho uřvaného satana z postýlky a sebevědomým krokem si to nakračuju vstříc děsivému dnu!
Ranní pokus o snídani dopadl rozprskaným jogurtem po židličce, stole, mém triku, obličeji a drzým chichotáním, střídajíc se s jekotem, po kterém mi odpadávají vlasy. Nevadí! Pojďme pane, budeme si hrát! Pes satana nebaví, ou kej, Minnie taky ne.. knížka ? Au, tak tenhle útok na mou hlavu trochu bolel.. zvoní mi v uších nebo slyším pořád ten řev.. ? Ne ne, satan se dnes nevyspal vůbec dobře..kdo by to byl řekl, já jsem spala jako miminko..sice jen do půl jedné, ale na to se nikdo neptá.
Snaha o odpolední spánkový odpočinek dopadla půlhodinovou hysterií, kdy rozběsněný satan nejdříve vyhodil vše, co v postýlce našel, a když už nebylo co, snažil se zřejmě vyhodit sám sebe..aspoň si tak vysvětluji tu pozici,ve kterém jsem tu malou nespokojenou ratolest našla.. pověšenou za boční stěnu postýlky a vztekle kopajíc nohama směrem nahoru.. to chtěla vyskočit.. ? (Neměla bych koupit pod postýlku matraci, do které by při nejhorším spadla..?)
Řeknu vám.. tenhle den byl zlý sen..no, přežily jsme to.Má oblíbená vařečka už ne.. se stejným odhodláním tuto ďábelskou výzvu zvládnout jako matka roku, jsem tou vařečkou třískla o linku.. no nepřežila to.. už půl roku posiluji ruce 10kilovým závažím, mám sílu jako Golem!
A tak jsem si po půlhodinovém uspávání s brečícím a nadávajícím satanem na rukou nalila deci vína, sedla si v klidu do ušáku a vypila jej na ex.. ještěže doma nemáme tvrdý alkohol!
Na druhý den se vzbudím sama..opatrně otevřu oči, zjišťuji, že je světlo a ticho..zděsím se.."proboha, žije???"..nejen to, sedí, kouká na mě a směje se! Zlý sen skončil, satan zmizel a nechal tady mou princeznu!
*S*
P.S. kolegyně matky.. možná si říkáte.. "jak jí může říkat satan..? jak může napsat, že řve, ječí..? vždyť jen pláče.. je to miminko" .. nezlobte se, ale naše pipi nepláče, někdy brečí, ale ve většině případů byste i vy usoudily, že je to řev..kdybyste ji znaly :o)
Je sedm ráno.. šero, zima, stále vítr za oknem a z ničeho nic zase jekot..pronikavější, naštvanější..stojí mi chlupy na těle, děsím se. Říkám si.."co to jeee..?"
Ale když už tady ten satan je, postavím se mu čelem a s odhodláním, že to prostě dám, zvládnu to a večer se pochválím, jaká jsem echt matka, beru toho uřvaného satana z postýlky a sebevědomým krokem si to nakračuju vstříc děsivému dnu!
Ranní pokus o snídani dopadl rozprskaným jogurtem po židličce, stole, mém triku, obličeji a drzým chichotáním, střídajíc se s jekotem, po kterém mi odpadávají vlasy. Nevadí! Pojďme pane, budeme si hrát! Pes satana nebaví, ou kej, Minnie taky ne.. knížka ? Au, tak tenhle útok na mou hlavu trochu bolel.. zvoní mi v uších nebo slyším pořád ten řev.. ? Ne ne, satan se dnes nevyspal vůbec dobře..kdo by to byl řekl, já jsem spala jako miminko..sice jen do půl jedné, ale na to se nikdo neptá.
Snaha o odpolední spánkový odpočinek dopadla půlhodinovou hysterií, kdy rozběsněný satan nejdříve vyhodil vše, co v postýlce našel, a když už nebylo co, snažil se zřejmě vyhodit sám sebe..aspoň si tak vysvětluji tu pozici,ve kterém jsem tu malou nespokojenou ratolest našla.. pověšenou za boční stěnu postýlky a vztekle kopajíc nohama směrem nahoru.. to chtěla vyskočit.. ? (Neměla bych koupit pod postýlku matraci, do které by při nejhorším spadla..?)
Řeknu vám.. tenhle den byl zlý sen..no, přežily jsme to.Má oblíbená vařečka už ne.. se stejným odhodláním tuto ďábelskou výzvu zvládnout jako matka roku, jsem tou vařečkou třískla o linku.. no nepřežila to.. už půl roku posiluji ruce 10kilovým závažím, mám sílu jako Golem!
A tak jsem si po půlhodinovém uspávání s brečícím a nadávajícím satanem na rukou nalila deci vína, sedla si v klidu do ušáku a vypila jej na ex.. ještěže doma nemáme tvrdý alkohol!
Na druhý den se vzbudím sama..opatrně otevřu oči, zjišťuji, že je světlo a ticho..zděsím se.."proboha, žije???"..nejen to, sedí, kouká na mě a směje se! Zlý sen skončil, satan zmizel a nechal tady mou princeznu!
*S*
P.S. kolegyně matky.. možná si říkáte.. "jak jí může říkat satan..? jak může napsat, že řve, ječí..? vždyť jen pláče.. je to miminko" .. nezlobte se, ale naše pipi nepláče, někdy brečí, ale ve většině případů byste i vy usoudily, že je to řev..kdybyste ji znaly :o)
čtvrtek 8. ledna 2015
Středa a pátek..
..jsou nejlepší dny v týdnu. Vysvětlím!
V některých ohledech jsem stejná jako mé kolegyně (rozuměj: matky)..například v tom, že i já si myslím, že by se děti měli scházet s dalšími dětmi. Znáte to..socializace a podobné názvosloví. Chápu, respektuji, dělám..i já se ráda stýkám s dalšími babami na vínko, kde probíhá ta "naše" socializace typu.."neuvěříte, co mi ten chlap zase udělal!!!"
A tak chodíme ve středu plavat. No..chodíme.. já třicet minut chodím ve vodě až po bradu, držím u toho deset kilo čisté váhy, nejen že zvesela zpívám "pááásla ovečky v zelenééém háááječku, pááásla ovečky v černéém lese..", ale k tomu ještě hlídám škvrně, aby nevystřelila střemhlav vodě (ano, dělá to) nebo hlídám škvrně, aby mi nerozvazovalo šňůrky od plavek (brzy jsem pochopila, proč jsem jediná v dvoudílných) nebo hlídám škvrně, aby neuslo (ano,dělá to..voda hrozně unavuje)..a stále držím těch deset kilogramů..zvedám, obracím, pokládám na hladinu, držím, zvedám, stále zpívám, obracím..UF! Jediné, co dělá škvrně je, že se řehtá..tak fajn, baví jí to..ještěže tak!
V pátek chodíme do hudebního kroužku..tak trochu na radu tchyně, že dítěti je třeba zpívat a upřímně? Já umím jen ty ovečky a kolo kolo mlýnské..ano ano, jsem ostuda mezi matkami. Nicméně..hudební lekce trvá 45 minut. Upřímně? Nefandila jsem jim, že dokážou zaujmout deset 4 až 12měs dětí na celých 45 minut. Upřímně? Čuměla jsem! I pipi čuměla! Na učitelku, která tam zpívala "já jsem tvůj malý kamarád, budeme si spolu hrát.." a to, prosím, celých 45 minut, stále tomu nevěřím..podezřívám je, že těmi svými písničkami hypnotizují děti, aby jen seděly a koukaly. A závidím..taky to chci umět.
Tak tedy v pátek chodíme zpívat a hrát na nástroje..to znamená, že já zpívám a hraju..škvrně sedí, čumí a tleská. A když tleská, já slzím, protože mé 11měs mimino už umí tleskat!
Ale abych to tedy konečně vysvětlila..středa a pátek jsou nejlepší dny v týdnu proto, že tyto dětské programy unaví škvrně dvakrát víc než hraní si doma a tak po obědě nespí hodinu a půl, ale hodiny rovnou tři!! Ach, to je blaho.
*S*
P.S. zítra je pátek..juchuuu!
V některých ohledech jsem stejná jako mé kolegyně (rozuměj: matky)..například v tom, že i já si myslím, že by se děti měli scházet s dalšími dětmi. Znáte to..socializace a podobné názvosloví. Chápu, respektuji, dělám..i já se ráda stýkám s dalšími babami na vínko, kde probíhá ta "naše" socializace typu.."neuvěříte, co mi ten chlap zase udělal!!!"
A tak chodíme ve středu plavat. No..chodíme.. já třicet minut chodím ve vodě až po bradu, držím u toho deset kilo čisté váhy, nejen že zvesela zpívám "pááásla ovečky v zelenééém háááječku, pááásla ovečky v černéém lese..", ale k tomu ještě hlídám škvrně, aby nevystřelila střemhlav vodě (ano, dělá to) nebo hlídám škvrně, aby mi nerozvazovalo šňůrky od plavek (brzy jsem pochopila, proč jsem jediná v dvoudílných) nebo hlídám škvrně, aby neuslo (ano,dělá to..voda hrozně unavuje)..a stále držím těch deset kilogramů..zvedám, obracím, pokládám na hladinu, držím, zvedám, stále zpívám, obracím..UF! Jediné, co dělá škvrně je, že se řehtá..tak fajn, baví jí to..ještěže tak!
V pátek chodíme do hudebního kroužku..tak trochu na radu tchyně, že dítěti je třeba zpívat a upřímně? Já umím jen ty ovečky a kolo kolo mlýnské..ano ano, jsem ostuda mezi matkami. Nicméně..hudební lekce trvá 45 minut. Upřímně? Nefandila jsem jim, že dokážou zaujmout deset 4 až 12měs dětí na celých 45 minut. Upřímně? Čuměla jsem! I pipi čuměla! Na učitelku, která tam zpívala "já jsem tvůj malý kamarád, budeme si spolu hrát.." a to, prosím, celých 45 minut, stále tomu nevěřím..podezřívám je, že těmi svými písničkami hypnotizují děti, aby jen seděly a koukaly. A závidím..taky to chci umět.
Tak tedy v pátek chodíme zpívat a hrát na nástroje..to znamená, že já zpívám a hraju..škvrně sedí, čumí a tleská. A když tleská, já slzím, protože mé 11měs mimino už umí tleskat!
Ale abych to tedy konečně vysvětlila..středa a pátek jsou nejlepší dny v týdnu proto, že tyto dětské programy unaví škvrně dvakrát víc než hraní si doma a tak po obědě nespí hodinu a půl, ale hodiny rovnou tři!! Ach, to je blaho.
*S*
P.S. zítra je pátek..juchuuu!
pondělí 5. ledna 2015
..fun begins!
Je jí 11 měsíců..říkám jí Pipi nebo Škvrně nebo Satane..v závislosti na tom, s jakou náladou vstane.
Je to pidičlověk, ale vypadá na dva roky..to ty její vlasy! Jsou dlouhé a je jich moc!
Kdyby neřvala, nelítala všude okolo a netvářila se drze, vlastně by vypadala jako anděl..neee, je to anděl, sice mám hračky i v záchodě, můj mobil je rozbitý (a ne mou vinou), na drobcích z brumíka i spím a po koupání bychom se mohli umýt i na zemi (pže voda je všude), ale je to anděl..!
První tři měsíce života s Pipi pro nás byl horor..klidně to řeknu nahlas a znovu..byl to horor, během kterého jsem se třískala hlavou o zeď a říkala si "proboha, proč?" To peklo se jmenuje novorozenecká kolika..přečtěte si jakýkoliv článek o ní, vynásobte deseti a budete mít jasnou představu o tom, v jakém očistci jsem se nacházela..nepřevlíkala jsem se, nemyla jsem si zuby, nevařila jsem, nespala jsem..a ztrácela naději, že ten řev někdy přestane.
Podpora na pohotovosti zněla asi takto.."ale paní..děti přece pláčou"..mé rozumné já si říkalo ano, má pravdu ten pán..mé zoufalé já na něho vyštěklo "sedm hodin v kuse? děláte si prdel?" Ač jsme zkusili všechno na světě, nepomohlo nám nic, ač jsme doufali, že během tří měsíců nám z toho vyroste, nevyrostla, ale..přežila to, my jsme to přežili! Ale jestli čekáte happy end, že od té doby je vše zalité sluncem, kolem růžové keře a na rozkvetlé louce běhají jednorožci, ne ne ne..ještě existují rýmičky, virózy, zuby a další dětské radosti.
Ale! S Pipi je sranda..i když my někdy trpíme..baví nás to spolu..pobavte se s námi :o)
*S*
P.S. ještě mezi námi.. mámy s nízkým prahem smyslu pro ironii a vysokou hranicí citlivosti upozorňuji..je to psané s velkou nadsázkou! Svou dceru nepovažuji za malého teroristu..zbožňuji ji a starám se o ni dle svého nejlepšího svědomí (vědomí už ne, pže místy absolutně netuším, jestli to dělám správně)!
Je to pidičlověk, ale vypadá na dva roky..to ty její vlasy! Jsou dlouhé a je jich moc!
Kdyby neřvala, nelítala všude okolo a netvářila se drze, vlastně by vypadala jako anděl..neee, je to anděl, sice mám hračky i v záchodě, můj mobil je rozbitý (a ne mou vinou), na drobcích z brumíka i spím a po koupání bychom se mohli umýt i na zemi (pže voda je všude), ale je to anděl..!
První tři měsíce života s Pipi pro nás byl horor..klidně to řeknu nahlas a znovu..byl to horor, během kterého jsem se třískala hlavou o zeď a říkala si "proboha, proč?" To peklo se jmenuje novorozenecká kolika..přečtěte si jakýkoliv článek o ní, vynásobte deseti a budete mít jasnou představu o tom, v jakém očistci jsem se nacházela..nepřevlíkala jsem se, nemyla jsem si zuby, nevařila jsem, nespala jsem..a ztrácela naději, že ten řev někdy přestane.
Podpora na pohotovosti zněla asi takto.."ale paní..děti přece pláčou"..mé rozumné já si říkalo ano, má pravdu ten pán..mé zoufalé já na něho vyštěklo "sedm hodin v kuse? děláte si prdel?" Ač jsme zkusili všechno na světě, nepomohlo nám nic, ač jsme doufali, že během tří měsíců nám z toho vyroste, nevyrostla, ale..přežila to, my jsme to přežili! Ale jestli čekáte happy end, že od té doby je vše zalité sluncem, kolem růžové keře a na rozkvetlé louce běhají jednorožci, ne ne ne..ještě existují rýmičky, virózy, zuby a další dětské radosti.
Ale! S Pipi je sranda..i když my někdy trpíme..baví nás to spolu..pobavte se s námi :o)
*S*
P.S. ještě mezi námi.. mámy s nízkým prahem smyslu pro ironii a vysokou hranicí citlivosti upozorňuji..je to psané s velkou nadsázkou! Svou dceru nepovažuji za malého teroristu..zbožňuji ji a starám se o ni dle svého nejlepšího svědomí (vědomí už ne, pže místy absolutně netuším, jestli to dělám správně)!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)