..přijde muž a řekne "na víkend balím dítě a jedeme k babičce..odpočiň si" .. ne, to není sen, tohle se mi už stalo. Stojím, čumím jak puk a mlčím.. "Co je? Co stojíš, čumíš jak puk a nic neříkáš?".. nemůžu se vzpamatovat!
A tak osudné ráno vstanu jako jindy, to znamená tehdy, když Pipi dává hlasitě najevo, že spát se už teda určitě nebude..přebalit, umýt, obléct, nakrmit.. tenhle program všechny matky známe, ale pak nastává nevídaná změna! Zabalit, ale jen jejich věci, ne ty moje, vypravit, ale jen je dva, ne i mě..naložit do auta, ale já stále zůstávám v teplákách a pantoflích. "Pusu mamce a pá pá", řekne muž..dítě dá pusu, udělá pá pá..dveře se zavřou, auto odjede. A co udělá matka ? Nic, stojí, čumí jak puk, nic neříká a BREČÍ!
Po dvou hodinách bezvýznamného bloumání po bytě, hledajíc nějakou činnost, si ale řeknu.."jsou to dva dny, mé dítě si to určitě užije, přece tady nebudu trpět.." a tak mě nenapadne nic zábavnějšího než si jít zacvičit do fitka. Konečně si dám do těla, obvykle spěchám domů za drahouškama, ale takhle ? Budu cvičit alespoň dvě hodiny! Po půl hodině znuděného znechucení na běžícím páse odcházím do sprchy, jakože kulhajíc, aby si kluci trenéři nemysleli, že jsem padavka.. "slečno, stalo se vám něco?".. ano! Odvezli mi dítě a já zjišťuji, že bez něj neumím žít!
Doma bojuji s pocitem neužitečnosti a tak uklízím celý byt, peru a dokonce vytahuju žehlící prkno, i když tuto aktivitu zásadně nedělám..v 18 jsem zjistila, že se oblečení vyrovná na těle a malou to učím od 6 měsíců v domnění, že ji dávám dobrou školu do života.. dávám, že ano ?
Večer se rozšoupnu a koukám na telku o hodinu déle než normálně, protože na druhý den mám svobodu ve vstávání..s blaženým pocitem, že se vracím do svých 20 let, kdy jsem vyspávala do 10 dopoledne, odcházím před půlnocí do postele.. po cestě se zastavuji u dětské postýlky, abych přikryla tu svou ratolest a zjišťuji, že je prázdná..stojím, nic neříkám a zase BREČÍM!
Ráno se budím sama..je světlo a ticho..fajn, kolik tak může být.. ? 6:00.. !!! Bez komentáře.. natahuji legíny, obouvám běžecké boty a jdu si napravit fyzickou reputaci z předchozího dne.. po kilometru zjišťuji, že bez dítěte prostě nemám motivaci se jakkoliv hýbat! Fyzická aktivita je pro mě relax a odreagování od běžných rodičovských a domácích činností..v tomhle případě to jaksi postrádá význam.
Jediné, co se mi ve "volném" víkendu podařilo, bylo po obědě na půl hodinky usnout..najíst se u stolu..dát si v klidu kávu a soustředěně přečíst tři stránky v kuse. To jsem si ale odpočinula!!!
Pipi přijela v dobré náladě, muž ani tak ne (nechápu..vždyť je to dovolená ?!).. a já jsem tak v obýváku stála, koukala a SMÁLA JSEM SE!
Mám já to s dítětem ale bohatý život.. pořád se něco děje :o)
*S*
