..přijde muž a řekne "na víkend balím dítě a jedeme k babičce..odpočiň si" .. ne, to není sen, tohle se mi už stalo. Stojím, čumím jak puk a mlčím.. "Co je? Co stojíš, čumíš jak puk a nic neříkáš?".. nemůžu se vzpamatovat!
A tak osudné ráno vstanu jako jindy, to znamená tehdy, když Pipi dává hlasitě najevo, že spát se už teda určitě nebude..přebalit, umýt, obléct, nakrmit.. tenhle program všechny matky známe, ale pak nastává nevídaná změna! Zabalit, ale jen jejich věci, ne ty moje, vypravit, ale jen je dva, ne i mě..naložit do auta, ale já stále zůstávám v teplákách a pantoflích. "Pusu mamce a pá pá", řekne muž..dítě dá pusu, udělá pá pá..dveře se zavřou, auto odjede. A co udělá matka ? Nic, stojí, čumí jak puk, nic neříká a BREČÍ!
Po dvou hodinách bezvýznamného bloumání po bytě, hledajíc nějakou činnost, si ale řeknu.."jsou to dva dny, mé dítě si to určitě užije, přece tady nebudu trpět.." a tak mě nenapadne nic zábavnějšího než si jít zacvičit do fitka. Konečně si dám do těla, obvykle spěchám domů za drahouškama, ale takhle ? Budu cvičit alespoň dvě hodiny! Po půl hodině znuděného znechucení na běžícím páse odcházím do sprchy, jakože kulhajíc, aby si kluci trenéři nemysleli, že jsem padavka.. "slečno, stalo se vám něco?".. ano! Odvezli mi dítě a já zjišťuji, že bez něj neumím žít!
Doma bojuji s pocitem neužitečnosti a tak uklízím celý byt, peru a dokonce vytahuju žehlící prkno, i když tuto aktivitu zásadně nedělám..v 18 jsem zjistila, že se oblečení vyrovná na těle a malou to učím od 6 měsíců v domnění, že ji dávám dobrou školu do života.. dávám, že ano ?
Večer se rozšoupnu a koukám na telku o hodinu déle než normálně, protože na druhý den mám svobodu ve vstávání..s blaženým pocitem, že se vracím do svých 20 let, kdy jsem vyspávala do 10 dopoledne, odcházím před půlnocí do postele.. po cestě se zastavuji u dětské postýlky, abych přikryla tu svou ratolest a zjišťuji, že je prázdná..stojím, nic neříkám a zase BREČÍM!
Ráno se budím sama..je světlo a ticho..fajn, kolik tak může být.. ? 6:00.. !!! Bez komentáře.. natahuji legíny, obouvám běžecké boty a jdu si napravit fyzickou reputaci z předchozího dne.. po kilometru zjišťuji, že bez dítěte prostě nemám motivaci se jakkoliv hýbat! Fyzická aktivita je pro mě relax a odreagování od běžných rodičovských a domácích činností..v tomhle případě to jaksi postrádá význam.
Jediné, co se mi ve "volném" víkendu podařilo, bylo po obědě na půl hodinky usnout..najíst se u stolu..dát si v klidu kávu a soustředěně přečíst tři stránky v kuse. To jsem si ale odpočinula!!!
Pipi přijela v dobré náladě, muž ani tak ne (nechápu..vždyť je to dovolená ?!).. a já jsem tak v obýváku stála, koukala a SMÁLA JSEM SE!
Mám já to s dítětem ale bohatý život.. pořád se něco děje :o)
*S*
úterý 28. července 2015
čtvrtek 12. února 2015
Mužova představa o rodičovské...
Žena otevře oči do slunného rána..je krásně odpočatá po devíti hodinách nepřerušovaného lahodného spánku. Ve své lehké noční košilce ladně vyskočí z postele a letmo zkontroluje dítě v postýlce, které stále sladce spí..nebo? Tiše a samo si hraje se svým plyšáčkem, aby maminku nerušilo.. Mezitím co si dítě nadále spokojeně hraje, žena stráví svou klasickou půlhodinku osobní a zkrášlovací hygieny, aby byla pro svého muže při každé příležitosti neuvěřitelně půvabná a oslňující. Usedne ke své bohaté snídani, kterou si náležitě a v klidu užije, aby měla sílu a energii do celého dne (BeBe sušenky nesmějí chybět).
Dopoledne se nese v duchu pohodové atmosféry...dítě si hraje a rozvíjí se ve svém dětském hracím koutkem, hlasitě se projeví maximálně při potřebě napít se, o což hezky maminku požádá a protože dítě chápe, že má maminka své povinnosti, je ve svém programu zcela samostatné.
Jelikož je žena na dovolené, na všechny časově náročné úkony typu úklid, vaření, praní a pochůzky má k dispozici šikovnou paní, žena tak má čas na aktivity, které jsou při práci odsunuty na vedlejší kolej...četbu, relaxaci, spánek, on-line nákupy, jógu, sledování oblíbených seriálů...k dovolené bezpochybně patří i potkávání se s přáteli, proto po každém až tříhodinovém poobědvovém spánku dítěte žena vyfikne nejdřív sebe, poté dítě..a to tak, aby bylo vidno, že i na rodičovské dovolené je důležitý styl..společně pak vyráží do kavárny na úrovni, kde si žena v klidu vypije svou oblíbenou kávu a debatu s kamarádkou (taktéž matkou). Je samozřejmostí, že dítě si po celou dobu tohoto odpočinkového dýchánku tiše vyhraje se svým oblíbeným plyšáčkem.
Večer je zcela nenáročný..dítě po krátké koupeli a vydatné večeři samo a sladce usíná, žena si po náročném dni odpočine v horké lázni při svíčkách a dvou deci báječného vína.. ve své ladné košilce očekává svého těžce pracujícího muže a těší se na noc, tedy dalších devět hodin harmonického, nepřerušovaného a lahodného spánku.
.... že vy to tak nemáte ? Ani já ne..! Děláme něco špatně, protože občas si naši muži myslí, že každý náš den dovolené probíhá přesně takto.
*S*
P.S. Naše Pipi měla v neděli rok.. štípněte mě.. tohle přece není možné!
Dopoledne se nese v duchu pohodové atmosféry...dítě si hraje a rozvíjí se ve svém dětském hracím koutkem, hlasitě se projeví maximálně při potřebě napít se, o což hezky maminku požádá a protože dítě chápe, že má maminka své povinnosti, je ve svém programu zcela samostatné.
Jelikož je žena na dovolené, na všechny časově náročné úkony typu úklid, vaření, praní a pochůzky má k dispozici šikovnou paní, žena tak má čas na aktivity, které jsou při práci odsunuty na vedlejší kolej...četbu, relaxaci, spánek, on-line nákupy, jógu, sledování oblíbených seriálů...k dovolené bezpochybně patří i potkávání se s přáteli, proto po každém až tříhodinovém poobědvovém spánku dítěte žena vyfikne nejdřív sebe, poté dítě..a to tak, aby bylo vidno, že i na rodičovské dovolené je důležitý styl..společně pak vyráží do kavárny na úrovni, kde si žena v klidu vypije svou oblíbenou kávu a debatu s kamarádkou (taktéž matkou). Je samozřejmostí, že dítě si po celou dobu tohoto odpočinkového dýchánku tiše vyhraje se svým oblíbeným plyšáčkem.
Večer je zcela nenáročný..dítě po krátké koupeli a vydatné večeři samo a sladce usíná, žena si po náročném dni odpočine v horké lázni při svíčkách a dvou deci báječného vína.. ve své ladné košilce očekává svého těžce pracujícího muže a těší se na noc, tedy dalších devět hodin harmonického, nepřerušovaného a lahodného spánku.
.... že vy to tak nemáte ? Ani já ne..! Děláme něco špatně, protože občas si naši muži myslí, že každý náš den dovolené probíhá přesně takto.
*S*
P.S. Naše Pipi měla v neděli rok.. štípněte mě.. tohle přece není možné!
sobota 24. ledna 2015
Pan Osel..!
Máme rodinného přítele..vážíme si jej, máme ho rádi.. Nikdy jsme nezjistili, jak se doopravdy jmenuje a tak mu říkáme "pan Osel". Je to formát! Nikdy si nestěžuje.
Pipi ho bezmezně miluje a tahá ho všude..do postele, k jídlu, po zemi, do vany..a pan Osel stále taktně mlčí. Pipi si s ním povídá ve dvě hodiny ráno, když nemůže spát..a pan Osel..pohodář..opět ani slůvko. Ale dle mého názoru se modlí (stejně jako já), ať ta holka už konečně usne!
K tomu všemu je to občas jediný člen našeho rodinného klanu, který tu malou pipi jistojistě vždycky uklidní.. zlatý to vynález, ten usínáček! Díky!
*S*
P.S. máme ještě pana Medvěda, ale ten není tak v kurzu..občas totiž zašustí, když je v nepřirozené pozici.. to pan Osel, to je mlčenlivý formát vždycky!
Pipi ho bezmezně miluje a tahá ho všude..do postele, k jídlu, po zemi, do vany..a pan Osel stále taktně mlčí. Pipi si s ním povídá ve dvě hodiny ráno, když nemůže spát..a pan Osel..pohodář..opět ani slůvko. Ale dle mého názoru se modlí (stejně jako já), ať ta holka už konečně usne!
K tomu všemu je to občas jediný člen našeho rodinného klanu, který tu malou pipi jistojistě vždycky uklidní.. zlatý to vynález, ten usínáček! Díky!
*S*
P.S. máme ještě pana Medvěda, ale ten není tak v kurzu..občas totiž zašustí, když je v nepřirozené pozici.. to pan Osel, to je mlčenlivý formát vždycky!
středa 14. ledna 2015
Zlý sen..?
Včera v noci se u nás zjevil satan.. tma, zima, vítr za oknem a z ničeho nic pronikavý jekot, v krátkých intervalech, opakovaně..od půl jedné až do tří do rána. Říkám si.."cožeee..?"
Je sedm ráno.. šero, zima, stále vítr za oknem a z ničeho nic zase jekot..pronikavější, naštvanější..stojí mi chlupy na těle, děsím se. Říkám si.."co to jeee..?"
Ale když už tady ten satan je, postavím se mu čelem a s odhodláním, že to prostě dám, zvládnu to a večer se pochválím, jaká jsem echt matka, beru toho uřvaného satana z postýlky a sebevědomým krokem si to nakračuju vstříc děsivému dnu!
Ranní pokus o snídani dopadl rozprskaným jogurtem po židličce, stole, mém triku, obličeji a drzým chichotáním, střídajíc se s jekotem, po kterém mi odpadávají vlasy. Nevadí! Pojďme pane, budeme si hrát! Pes satana nebaví, ou kej, Minnie taky ne.. knížka ? Au, tak tenhle útok na mou hlavu trochu bolel.. zvoní mi v uších nebo slyším pořád ten řev.. ? Ne ne, satan se dnes nevyspal vůbec dobře..kdo by to byl řekl, já jsem spala jako miminko..sice jen do půl jedné, ale na to se nikdo neptá.
Snaha o odpolední spánkový odpočinek dopadla půlhodinovou hysterií, kdy rozběsněný satan nejdříve vyhodil vše, co v postýlce našel, a když už nebylo co, snažil se zřejmě vyhodit sám sebe..aspoň si tak vysvětluji tu pozici,ve kterém jsem tu malou nespokojenou ratolest našla.. pověšenou za boční stěnu postýlky a vztekle kopajíc nohama směrem nahoru.. to chtěla vyskočit.. ? (Neměla bych koupit pod postýlku matraci, do které by při nejhorším spadla..?)
Řeknu vám.. tenhle den byl zlý sen..no, přežily jsme to.Má oblíbená vařečka už ne.. se stejným odhodláním tuto ďábelskou výzvu zvládnout jako matka roku, jsem tou vařečkou třískla o linku.. no nepřežila to.. už půl roku posiluji ruce 10kilovým závažím, mám sílu jako Golem!
A tak jsem si po půlhodinovém uspávání s brečícím a nadávajícím satanem na rukou nalila deci vína, sedla si v klidu do ušáku a vypila jej na ex.. ještěže doma nemáme tvrdý alkohol!
Na druhý den se vzbudím sama..opatrně otevřu oči, zjišťuji, že je světlo a ticho..zděsím se.."proboha, žije???"..nejen to, sedí, kouká na mě a směje se! Zlý sen skončil, satan zmizel a nechal tady mou princeznu!
*S*
P.S. kolegyně matky.. možná si říkáte.. "jak jí může říkat satan..? jak může napsat, že řve, ječí..? vždyť jen pláče.. je to miminko" .. nezlobte se, ale naše pipi nepláče, někdy brečí, ale ve většině případů byste i vy usoudily, že je to řev..kdybyste ji znaly :o)
Je sedm ráno.. šero, zima, stále vítr za oknem a z ničeho nic zase jekot..pronikavější, naštvanější..stojí mi chlupy na těle, děsím se. Říkám si.."co to jeee..?"
Ale když už tady ten satan je, postavím se mu čelem a s odhodláním, že to prostě dám, zvládnu to a večer se pochválím, jaká jsem echt matka, beru toho uřvaného satana z postýlky a sebevědomým krokem si to nakračuju vstříc děsivému dnu!
Ranní pokus o snídani dopadl rozprskaným jogurtem po židličce, stole, mém triku, obličeji a drzým chichotáním, střídajíc se s jekotem, po kterém mi odpadávají vlasy. Nevadí! Pojďme pane, budeme si hrát! Pes satana nebaví, ou kej, Minnie taky ne.. knížka ? Au, tak tenhle útok na mou hlavu trochu bolel.. zvoní mi v uších nebo slyším pořád ten řev.. ? Ne ne, satan se dnes nevyspal vůbec dobře..kdo by to byl řekl, já jsem spala jako miminko..sice jen do půl jedné, ale na to se nikdo neptá.
Snaha o odpolední spánkový odpočinek dopadla půlhodinovou hysterií, kdy rozběsněný satan nejdříve vyhodil vše, co v postýlce našel, a když už nebylo co, snažil se zřejmě vyhodit sám sebe..aspoň si tak vysvětluji tu pozici,ve kterém jsem tu malou nespokojenou ratolest našla.. pověšenou za boční stěnu postýlky a vztekle kopajíc nohama směrem nahoru.. to chtěla vyskočit.. ? (Neměla bych koupit pod postýlku matraci, do které by při nejhorším spadla..?)
Řeknu vám.. tenhle den byl zlý sen..no, přežily jsme to.Má oblíbená vařečka už ne.. se stejným odhodláním tuto ďábelskou výzvu zvládnout jako matka roku, jsem tou vařečkou třískla o linku.. no nepřežila to.. už půl roku posiluji ruce 10kilovým závažím, mám sílu jako Golem!
A tak jsem si po půlhodinovém uspávání s brečícím a nadávajícím satanem na rukou nalila deci vína, sedla si v klidu do ušáku a vypila jej na ex.. ještěže doma nemáme tvrdý alkohol!
Na druhý den se vzbudím sama..opatrně otevřu oči, zjišťuji, že je světlo a ticho..zděsím se.."proboha, žije???"..nejen to, sedí, kouká na mě a směje se! Zlý sen skončil, satan zmizel a nechal tady mou princeznu!
*S*
P.S. kolegyně matky.. možná si říkáte.. "jak jí může říkat satan..? jak může napsat, že řve, ječí..? vždyť jen pláče.. je to miminko" .. nezlobte se, ale naše pipi nepláče, někdy brečí, ale ve většině případů byste i vy usoudily, že je to řev..kdybyste ji znaly :o)
čtvrtek 8. ledna 2015
Středa a pátek..
..jsou nejlepší dny v týdnu. Vysvětlím!
V některých ohledech jsem stejná jako mé kolegyně (rozuměj: matky)..například v tom, že i já si myslím, že by se děti měli scházet s dalšími dětmi. Znáte to..socializace a podobné názvosloví. Chápu, respektuji, dělám..i já se ráda stýkám s dalšími babami na vínko, kde probíhá ta "naše" socializace typu.."neuvěříte, co mi ten chlap zase udělal!!!"
A tak chodíme ve středu plavat. No..chodíme.. já třicet minut chodím ve vodě až po bradu, držím u toho deset kilo čisté váhy, nejen že zvesela zpívám "pááásla ovečky v zelenééém háááječku, pááásla ovečky v černéém lese..", ale k tomu ještě hlídám škvrně, aby nevystřelila střemhlav vodě (ano, dělá to) nebo hlídám škvrně, aby mi nerozvazovalo šňůrky od plavek (brzy jsem pochopila, proč jsem jediná v dvoudílných) nebo hlídám škvrně, aby neuslo (ano,dělá to..voda hrozně unavuje)..a stále držím těch deset kilogramů..zvedám, obracím, pokládám na hladinu, držím, zvedám, stále zpívám, obracím..UF! Jediné, co dělá škvrně je, že se řehtá..tak fajn, baví jí to..ještěže tak!
V pátek chodíme do hudebního kroužku..tak trochu na radu tchyně, že dítěti je třeba zpívat a upřímně? Já umím jen ty ovečky a kolo kolo mlýnské..ano ano, jsem ostuda mezi matkami. Nicméně..hudební lekce trvá 45 minut. Upřímně? Nefandila jsem jim, že dokážou zaujmout deset 4 až 12měs dětí na celých 45 minut. Upřímně? Čuměla jsem! I pipi čuměla! Na učitelku, která tam zpívala "já jsem tvůj malý kamarád, budeme si spolu hrát.." a to, prosím, celých 45 minut, stále tomu nevěřím..podezřívám je, že těmi svými písničkami hypnotizují děti, aby jen seděly a koukaly. A závidím..taky to chci umět.
Tak tedy v pátek chodíme zpívat a hrát na nástroje..to znamená, že já zpívám a hraju..škvrně sedí, čumí a tleská. A když tleská, já slzím, protože mé 11měs mimino už umí tleskat!
Ale abych to tedy konečně vysvětlila..středa a pátek jsou nejlepší dny v týdnu proto, že tyto dětské programy unaví škvrně dvakrát víc než hraní si doma a tak po obědě nespí hodinu a půl, ale hodiny rovnou tři!! Ach, to je blaho.
*S*
P.S. zítra je pátek..juchuuu!
V některých ohledech jsem stejná jako mé kolegyně (rozuměj: matky)..například v tom, že i já si myslím, že by se děti měli scházet s dalšími dětmi. Znáte to..socializace a podobné názvosloví. Chápu, respektuji, dělám..i já se ráda stýkám s dalšími babami na vínko, kde probíhá ta "naše" socializace typu.."neuvěříte, co mi ten chlap zase udělal!!!"
A tak chodíme ve středu plavat. No..chodíme.. já třicet minut chodím ve vodě až po bradu, držím u toho deset kilo čisté váhy, nejen že zvesela zpívám "pááásla ovečky v zelenééém háááječku, pááásla ovečky v černéém lese..", ale k tomu ještě hlídám škvrně, aby nevystřelila střemhlav vodě (ano, dělá to) nebo hlídám škvrně, aby mi nerozvazovalo šňůrky od plavek (brzy jsem pochopila, proč jsem jediná v dvoudílných) nebo hlídám škvrně, aby neuslo (ano,dělá to..voda hrozně unavuje)..a stále držím těch deset kilogramů..zvedám, obracím, pokládám na hladinu, držím, zvedám, stále zpívám, obracím..UF! Jediné, co dělá škvrně je, že se řehtá..tak fajn, baví jí to..ještěže tak!
V pátek chodíme do hudebního kroužku..tak trochu na radu tchyně, že dítěti je třeba zpívat a upřímně? Já umím jen ty ovečky a kolo kolo mlýnské..ano ano, jsem ostuda mezi matkami. Nicméně..hudební lekce trvá 45 minut. Upřímně? Nefandila jsem jim, že dokážou zaujmout deset 4 až 12měs dětí na celých 45 minut. Upřímně? Čuměla jsem! I pipi čuměla! Na učitelku, která tam zpívala "já jsem tvůj malý kamarád, budeme si spolu hrát.." a to, prosím, celých 45 minut, stále tomu nevěřím..podezřívám je, že těmi svými písničkami hypnotizují děti, aby jen seděly a koukaly. A závidím..taky to chci umět.
Tak tedy v pátek chodíme zpívat a hrát na nástroje..to znamená, že já zpívám a hraju..škvrně sedí, čumí a tleská. A když tleská, já slzím, protože mé 11měs mimino už umí tleskat!
Ale abych to tedy konečně vysvětlila..středa a pátek jsou nejlepší dny v týdnu proto, že tyto dětské programy unaví škvrně dvakrát víc než hraní si doma a tak po obědě nespí hodinu a půl, ale hodiny rovnou tři!! Ach, to je blaho.
*S*
P.S. zítra je pátek..juchuuu!
pondělí 5. ledna 2015
..fun begins!
Je jí 11 měsíců..říkám jí Pipi nebo Škvrně nebo Satane..v závislosti na tom, s jakou náladou vstane.
Je to pidičlověk, ale vypadá na dva roky..to ty její vlasy! Jsou dlouhé a je jich moc!
Kdyby neřvala, nelítala všude okolo a netvářila se drze, vlastně by vypadala jako anděl..neee, je to anděl, sice mám hračky i v záchodě, můj mobil je rozbitý (a ne mou vinou), na drobcích z brumíka i spím a po koupání bychom se mohli umýt i na zemi (pže voda je všude), ale je to anděl..!
První tři měsíce života s Pipi pro nás byl horor..klidně to řeknu nahlas a znovu..byl to horor, během kterého jsem se třískala hlavou o zeď a říkala si "proboha, proč?" To peklo se jmenuje novorozenecká kolika..přečtěte si jakýkoliv článek o ní, vynásobte deseti a budete mít jasnou představu o tom, v jakém očistci jsem se nacházela..nepřevlíkala jsem se, nemyla jsem si zuby, nevařila jsem, nespala jsem..a ztrácela naději, že ten řev někdy přestane.
Podpora na pohotovosti zněla asi takto.."ale paní..děti přece pláčou"..mé rozumné já si říkalo ano, má pravdu ten pán..mé zoufalé já na něho vyštěklo "sedm hodin v kuse? děláte si prdel?" Ač jsme zkusili všechno na světě, nepomohlo nám nic, ač jsme doufali, že během tří měsíců nám z toho vyroste, nevyrostla, ale..přežila to, my jsme to přežili! Ale jestli čekáte happy end, že od té doby je vše zalité sluncem, kolem růžové keře a na rozkvetlé louce běhají jednorožci, ne ne ne..ještě existují rýmičky, virózy, zuby a další dětské radosti.
Ale! S Pipi je sranda..i když my někdy trpíme..baví nás to spolu..pobavte se s námi :o)
*S*
P.S. ještě mezi námi.. mámy s nízkým prahem smyslu pro ironii a vysokou hranicí citlivosti upozorňuji..je to psané s velkou nadsázkou! Svou dceru nepovažuji za malého teroristu..zbožňuji ji a starám se o ni dle svého nejlepšího svědomí (vědomí už ne, pže místy absolutně netuším, jestli to dělám správně)!
Je to pidičlověk, ale vypadá na dva roky..to ty její vlasy! Jsou dlouhé a je jich moc!
Kdyby neřvala, nelítala všude okolo a netvářila se drze, vlastně by vypadala jako anděl..neee, je to anděl, sice mám hračky i v záchodě, můj mobil je rozbitý (a ne mou vinou), na drobcích z brumíka i spím a po koupání bychom se mohli umýt i na zemi (pže voda je všude), ale je to anděl..!
První tři měsíce života s Pipi pro nás byl horor..klidně to řeknu nahlas a znovu..byl to horor, během kterého jsem se třískala hlavou o zeď a říkala si "proboha, proč?" To peklo se jmenuje novorozenecká kolika..přečtěte si jakýkoliv článek o ní, vynásobte deseti a budete mít jasnou představu o tom, v jakém očistci jsem se nacházela..nepřevlíkala jsem se, nemyla jsem si zuby, nevařila jsem, nespala jsem..a ztrácela naději, že ten řev někdy přestane.
Podpora na pohotovosti zněla asi takto.."ale paní..děti přece pláčou"..mé rozumné já si říkalo ano, má pravdu ten pán..mé zoufalé já na něho vyštěklo "sedm hodin v kuse? děláte si prdel?" Ač jsme zkusili všechno na světě, nepomohlo nám nic, ač jsme doufali, že během tří měsíců nám z toho vyroste, nevyrostla, ale..přežila to, my jsme to přežili! Ale jestli čekáte happy end, že od té doby je vše zalité sluncem, kolem růžové keře a na rozkvetlé louce běhají jednorožci, ne ne ne..ještě existují rýmičky, virózy, zuby a další dětské radosti.
Ale! S Pipi je sranda..i když my někdy trpíme..baví nás to spolu..pobavte se s námi :o)
*S*
P.S. ještě mezi námi.. mámy s nízkým prahem smyslu pro ironii a vysokou hranicí citlivosti upozorňuji..je to psané s velkou nadsázkou! Svou dceru nepovažuji za malého teroristu..zbožňuji ji a starám se o ni dle svého nejlepšího svědomí (vědomí už ne, pže místy absolutně netuším, jestli to dělám správně)!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)